Cesta zpět do minulosti
Pamětníků druhé světové války bude s přibývajícími léty čím dál tím méně. O to zajímavější byla skutečnost, že žáci kurzu německo-českých vztahů ze 12. ročníku měli příležitost setkat se s těmito zcela výjimečnými lidmi a během několika dnů se s nimi mohli blíže seznámit.
Ve dnech 7. až 9. 11. 2011 se studenti setkali se zástupci tzv. "sudetských Němců" v Bennově domě ve Schmochtitz u Budyšína. Ti jim ve skupinkách otevřeně vyprávěli o své minulosti vysídlených osob a trpělivě, ale také čestně a někdy se slzami v očích odpovídali mladé generaci na její otázky. Studenti pak získané informace zpracovávali a vytvářeli malé prezentace, které pak poslední den představili ostatním skupinám. Po těchto prezentacích budou ještě následovat seminární práce o osudech sudetských Němců.
Ale téma setkání a celkový pobyt neměly jen stísněnou náladu, jak by si možná bylo možné myslet. Účastníci se také bavili a měli radost z bowlingu, procházeli se po velké zahradě s krásným parkem. Byl to nezapomenutelný zážitek pro věchny účastníky. Vzájemné vztahy, které navázali, přetrvají nad rámec šmochtického setkání …
Eddie Gampe se narodil v roce 1934 v Schönlinde. Dnes se toto místo jmenuje Krásná Lípa, ale tenkrát ještě patřilo k Sudetám. Rodina s devíti dětmi mluvila německy, stejně jako jejich sousedé. Otec byl podnikatel. V neděli zapřáhl koně pro své příbuzné a provezl je po okolí. ,, V jednom příjemném hostinci jsme si já a moje sestra (mé dvojče) pak mohli koupit zmrzlinu." vypráví důchodce. Vzpomínky ho rozesmívají. Kamila se také usmívá.
Ale bezstarostné dětství náhle končí. S koncem druhé světové války byli sudetští Němci násilím vyhnáni. Takto rozhodla ještě během války československá exilová vláda – reagovala tak na německé obsazení čech a Moravy. Většina sudetských Němců musela odejít ihned. Gampovi směli ještě zůstat. Jeden čech zaměstnal otce v podniku, který pan Gamp dříve sám vlastnil. Na začátku roku 1946 se museli i oni rozloučit.
Rodiče byli zrovna ve městě, když dva policisté zaklepali na dveře. Sdělili dětem, že se rodina musí během dvou hodin dostavit na náměstí. Všechny papíry, peníze a ostatní hodnotné věci musí zanechat v domě. Velký naklaďák je odvezl pryč, někam k Praze. Tam museli vyhnanci pracovat v cihlárně, dokuď je na podzim neodvezli do koncentračního tábora. Ve vozu na dobytek opouštějí v roce 1947 svou vlast. Rodina zakotví v Radebeulu. Eddiemu Gampovi je 13 let. Třináct let bylo i Kamile Hůrkové když poprvé přijela do Německa. Studentka se rozhodla pro život na druhé straně hranice a začala navštěvovat Gymnázium Friedricha Schillera v Pirně. Tam studují čeští a němečtí žáci dohromady až do maturitní zkoušky. Vyučuje se zde v čestině a v němčině. Setkání se sudetskými Němci ve městečku Schmochtitz patří do učebního plánu předmětu českoněmecké vztahy. Celkem pět pamětníků vyprávělo o svém odsunu. Obě strany by se měly ještě sbližovat.
„My mladí nevíme jak to tenkrát bylo. A u nás v česku o tomto tématu lidé neradi mluví“, říká Kamila Hůrková. Tam kde bydlí, byly dříve také Sudety. V rozhovoru talentovaná pianistka a studovaný tanečník opakovaně objevují společné rysy.
Eddie Gampe si na osud nestěžuje.,, Kdybych tenkrát nebyl odsunut, tak bych nikdy nestál na jevištích jako jsou Friedrichstadtpalast a drážďanská Státní opera“. Můj domov je dnes v Radebeul, říká důchodce. Po letech mlčení začal po revoluci vyprávět především mladým lidem příběhy ze života na obou stranách českoněmecké hranice. Pro Kamilu Hůrkovou je to také kus vlastní historie.
Miriam Schönbach, Sächsische Zeitung, 12.11.2011