Výměnný pobyt v Mělníku

V úterý, 11. června 2019, jsme se potkali na stanici Pirna, naneštěstí už v osm, abychom jeli do Mělníka. Cesta vlakem byla zajímavá, a jakmile jsme překročili hranici, příjem se zlepšil. V 11.15 ráno jsme dorazili k našemu cíli. Tam nás naši partneři, víceméně nadšeni, přijali. Po počátečním zmatku se přídělový chaos utišíl a my jsme zamířili do školy. Po neobvyklém obědě jsme navštívili školu, nejširší fontánu v české republice a věž svatého Petra a Paula kostela. Později následoval městská rallye ve 30 stupních, malý vítr a ještě méně nadšení. Pak jsme byli odevzdani hostitelským rodinám.

Ve středu jsme navštívili technické muzeum Praha. Toho dne jsme zjistili, že proporce jídla jsou kulturně odlišné. To, co jsme dostali jako "snack", by také stačilo na třídenní kempování. Pro pár hladovějících našich studentů byl oběd v Palladiu. Pak jsme se rozešli. Menší skupina se vrátila do školy a připravila společný gril a chladné překvapení. Druhá, mnohem větší skupina projela několika zájezdy na lazerovou hru a měla tam spoustu zábavy. To zahrnovalo nejen interkulturní výměnu mezi sebou, ale i obzvlášť legrační týmovou skladbu. Protože každá vesta měla jméno a tak se stalo, že Železný muž, Terminátor, šmoulinka a některé další bytosti hráli v týmu. I když to bylo spíše v malých skupinkách, mi Němci jsme prohráli v "česko vs. Německo hře".

Ukázalo se, že zpáteční cesta je velmi zajímavá, když všech 32 studentů muselo natlačit do kupé s 15m2. Když jsme zase dorazili do školy, trochu pozdě, nečekal na nás žádný hněv, ale koulovačka. Školní školník přivez sníh z nedalekého ledního stadionu, který poskytl nádherné ochlazení. Během následujícího grilování se všichni pobavili: jídlo bylo vynikající, nápoje studené, hudba hlučná, byl to príma večírek.

Turistika se konala ve čtvrtek. Kromě komárů, to bylo taky docela vtipné. Učitelé hodili květiny, studenti do studně studenty a celkově se smáli. Když však přišlo na horolezectví a průzkum, zůstali tam tři studenti. Dva byli zraněni, ten třetí prošel obilným polem navzdory alergii a nyní také seděl na lavici. Věděli však, jak v tuto hodinu složit čas a postavit bunkr z větví. Odpoledne se studenti rozešli. Někteří se koupali a jedli masové burgery, jiní navštívili känguru-jump, pak se grilovalo na hřišti a jiní navštívili Dwelling Lhotku. Dům postavený zcela do jeskyně a už několik set let starý.

Je těžké uvěřit, že pátek už byl poslední den, poslední snídaně spolu s rodinou a také naposledy, kdy jsme mohli trávit čas s našimi partnery. Těch pár, kteří už dokončili svou prezentaci, ji ukázalo. Práce byla provedena na projektech, ve smíšených a dříve určených skupinách.

Pak jsme udělali pár sportovních zápasů, které se odehraly v poledne na slunci, které se některím z nás zdály příliš dlouhé. Po překonání této překážky jsme šli na objed a pak se bohužel vrátili na stanici. Rozloučení bylo krátké, ale v žádném případě bez emocí. Už ve vlaku někteří postrádali ten krásný čas a jejich partnery.

Myslím, že mohu napsat jménem všech, kteří jsou přímo zapojeni do toho, že se velmi těšíme na příští schůzi v září. Koneckonců, na začátku nikdo nevěděl, kteří přátelé bychom se setkali, jaké vzpomínky bychom sdíleli a udělali. Nezáleží na tom, jestli se ještě uvidíme v tomto souhvězdí i po tom, co se stane nebo ne, budeme se držet v kontaktu a rozšiřovat se.

Rádi bychom vám vyjádřili velké poděkování, všem zúčastněným učitelům, ale také rodičům a sourozencům, bez nich by tento projekt nikdy nebyl možný.

Shona H., Leon A., Marvin H., Tobias L., Pit D. und Anton B. Kl. 8/5 / 9/5
Übersetzung: Natálie H. 8/5 / 9/5

Zpráva od Terezy Krejčí:

S naší třídou kvartou jsme se od 17. do 20. září zúčastnili výměnného pobytu se studenty
z německé Pirny, abychom se seznámili se zvyky našich vrstevníků z jiného státu a němčinu
a SRN poznali trochu z jiného úhlu než ve škole.

Zpočátku jsme se báli, jestli se budeme umět domluvit, nakonec to však nebyl takový problém a povídali jsme si mezi sebou anglicky.

První den proběhla prohlídka školy a města a také jsme si promítali fotky z první části naší výměny na Mělníku a v naší škole, u kterých jsme se všichni nasmáli. Ještě ten samý den jsme se rozdělili na skupinky a už bez učitelů jsme šli na koupaliště, bowling nebo lezeckou stěnu - tam jsme měli možnost se více poznat. Další dva dny byly nabité programem, až jsme se vraceli domů celí unavení. Navštívili jsme zajímavé Muzeum hygieny v Drážďanech, prošli si historické památky města i obchodní centrum a užili se spoustu zábavy. Poslední den jsme se soustředili spíše na projekty, které jsme měli zpracovat, a po posledních hodinách strávených ve škole jsme se vydali vlakem zpátky na Mělník.

Těchto pár dní pro nás bylo příležitostí poznat nové lidi a nová místa. Měli jsme možnost si trochu procvičit němčinu a pár z nás si z Drážďan odneslo nějaké suvenýry nebo oblečení. Celý pobyt byl ale docela náročný a byli jsme rádi, že jsme dorazili domů.

(Tereza Krejčí)

A co konkrétně nás překvapilo?

- V Schillerově gymnáziu mají asi tak stejně kvalitní jídelnu, jako je ta naše.

- V Německu nechodí do tanečních jako o nás, ale učí se tančit o rok dříve v hodinách tělocviku.

- V Německu trvá nižší stupeň 4 roky a vyšší 5.

- Paní Haupt, učitelka češtiny na Schillerově gymnáziu, je známá pořádáním německo-českých výměnných pobytů, dokonce byl o ní natáčen dokument právě v době naší návštěvy!

- Muzeum hygieny není jenom o hygieně, ale především o stavbě těla a životě člověka.

 

 

 

• 7:30 sraz ve škole, pro nás nezvyk, protože nám škola začíná až v osm.
• do 9:00 příprava na prezentace, mnohdy bylo těžké se dorozumět natolik, abychom mohli prezentaci vytvořit
• 10:00 – 11.30 prezentace našich projektových témat, některá vypadala přes jazykové potíže dost zdařile
• 11:30 oběd ve školní jídelně
• krátce před půl jedné odjezd domů
• cesta proběhla v pořádku

• 7:30 Treffen in der Schule, ungewöhlich, weil bei uns der Anfang um 8:00 ist
• bis 10:00 Vorbereitung der Präsentationen, es war schwierig, sich genug zu verständigen
• 10:00 –11:30 Präsentationen der Projektthemen, trotz Sprachschwierigkeitin waren manche gelugen
• 11:30 Mittagessen in der Kantine
• kurz vor halb eins Abfart nach Hause
• die Rückfahrt war gut

Zpráva studentů z Mělníka:

S našimi německými kamarády jsme se znali již od jejich návštěvy na Mělníku. Většina z nás zůstala v kontaktu přes různé sociální sítě. Nyní jsme si naše role vyměnili a stali se hosty v Německu.

Plní očekávání jsme se v úterý 17. září svěřili do rukou Českých drah, což byl přesný opak sázky na jistotu. Naštěstí jsme se až na malé problémy s jízdenkami a třemi přestupy dostali do naší cílové destinace, Pirny.

Hned po příchodu do školy jsme se všichni, vyhladovělí z cesty, vydali do jídelny. Ta nás bohužel moc nenadchla. Díky této zkušenosti jsme zjistili, že je to všude stejné.

Po obědě jsme se společně vydali na obhlídku školy. Nikdo z nás nečekal tak rozlehlý areál. K samotné hlavní budově přiléhá rozsáhlý park a několik venkovních hřišť. Součástí školy je i bazén! Nedaleko se také nachází i velká školní sportovní hala. A aby toho nebylo málo, přistavují nový pavilon.

Po obsáhlé prohlídce areálu jsme zamířili na obhlídku Pirny. Je to velice zachovalé město s mnoha historickými domy, podobně jako Mělník. Prošli jsme historické centrum i modernější oblasti.

Zbytek odpoledne jsme trávili různými volnočasovými aktivitami. Někdo si šel zaplavat do bazénu, jiná skupina hrála bowling. Někteří se svým německým kamarádem vyzkoušeli jeho sport a jiní trávili odpoledne s náhradní rodinou.

Druhý den ráno jsme se měli sejít ve škole v 7:30. Pro mnoho z nás to byl nezvyklý čas, takže jsme do školy přišli trochu rozespalí.

Naše velká skupina se rozdělila na dvě menší. První skupina vyzkoušela školní laboratoř biologie, druhá hrála frisbee v ohromné sportovní hale. Výuka byla velice vtipná, protože němečtí učitelé nebyli připraveni na Čechy, kteří nerozumí plynné němčině. Po počátečních jazykových neshodách se v první skupině vše zklidnilo a mohli jsme se naučit hrát frisbee. Ve zdejších končinách populární hru, ale pro nás téměř neznámou.

Druhá skupina se potýkala s podobnými jazykovými problémy. Nebýt našeho jazykově vybaveného studenta sekundy, situace by se nejspíš tak rychle nevysvětlila. Čeští studenti nevěděli, že ve zdejší škole nemohou být mobilní telefony na lavici.

Po výuce jsme měli asi dvě hodiny na zpracování našich projektových témat. Některé skupiny si s nimi moc hlavu nelámaly, jiné naopak překonávaly jazykovou bariéru a daly hlavy dohromady.

Opět jsme zakusili školní jídelnu. Tentokrát jsme měli štěstí na trošku lepší ovocné knedlíky.

Po obědě jsme vyrazili autobusem do národního parku Saské Švýcarsko. Tam nás čekala prohlídka i s výkladem. Rozdělili jsme se na dvě poloviny, jedna šla s česko-německým průvodcem a druhá skupina s průvodcem německým s překladem do češtiny od paní profesorky Haupt.

První skupina měla náročnější trasu, druhá ji měla o to poutavější. Mezitímco jedni skákali po skalách, druzí se učili, jak se vytváří kámen, poznávali různé přírodniny a předváděli si erozi na kousku čokolády. Což bylo nejen poutavé, ale i chutné. Další vtipná historka nastala ve chvíli, kdy Němci teprve otvírali čokoládu a Češi ji již měli snězenou.

Velký výlet jako tento se samozřejmě neobešel bez toho, aby se někdo ztratil. Naštěstí se všichni zakrátko našli.

Po konci prohlídky jsme přejeli k lesní chalupě, kde nás čekala zasloužilá odměna po náročném dni, grilovačka. Zúčastnily se celé naše náhradní rodiny. Užili jsme si hodně zábavy, zatancovali si s německými přáteli a dosyta se najedli.

Třetí den ráno jsme si mohli přispat, jelikož jsme jeli do Drážďan.

Na drážďanském nádraží Dresden-Neudstad nás čekala televize, která natáčela dokument o paní profesorce Veronice Haupt.

Prohlídku Drážďan pojali Němci netradičně formou soutěže. Ve skupinkách se svými výměnnými studenty jsme měli obcházet několik drážďanských památek a u každé vytvořit vtipnou fotografii.

Po prohlídce Drážďan jsme se sešli na náměstí a společně zamířili do muzea hygieny čerpat inspiraci do našich projektových témat. Muzeum hygieny opravdu není o čištění zubů nebo mytí rukou, jak si většina z nás myslela, ale je o interaktivním poznávání člověka, všech jeho smyslů a funkcí našeho těla.

Nejoblíbenějším prvkem muzea byl ,,souboj mozků“, kdy jste museli relaxací své mysli přetlačit kuličku na soupeřovu stranu. Tuto aktivitu si vyzkoušeli i naše paní profesorky Niemcová a Davídková, když nastoupily proti sobě.

Zbytek dne trávil každý po svém, někdo šel nakupovat, jiní se vrátili do Pirny, další zhlédli fotbalový trénink svých výměnných studentů. Cestou z Drážďan jednu skupinku studentů zdržela mimořádná situace Deutsche Bahn, což ukazuje, že ani německé dráhy nejsou stoprocentní.

Poslední den jsme museli být ve škole v 7:30, což opět znamenalo brzké vstávání.

Ve škole jsme měli ještě posledních pár chvil na dokončení projektů a jejich následnou prezentaci.

Po prezentacích paní profesorky vyhlásily výsledky soutěže v Drážďanech a všichni jsme zhodnotili celý pobyt a zhlédli fotografie z Drážďan.

Po skončení programu jsme poobědvali a odešli na nádraží, kde následovalo dojemné loučení s našimi německými výměnnými studenty, ze kterých se stali naši přátelé.

Nakonec jsme opět absolvovali cestu vlakem s mnoha přestupy zpět na Mělník.

Výměnný pobyt jsme si opravdu hodně užili a byla to dobrá zkušenost. Mohli jsme porovnat život německý vůči českému, najít si nové přátele, poznat novou kulturu a porovnat volnočasové aktivity svých německých přátel.

Snad se zase při nějaké příležitosti znovu setkáme.

« zpět