Má milá labuť!
V dramatickém kroužku, který vede paní Düring a paní Geppert, jsme se před krátkou dobou seznámili s paní Janet Grau. Americká umělkyně nás všechny pozvala k neobvyklému workshopu do drážďanské Semperovy opery. Na konci vzrušujícího večera, který byl věnován Wagnerově hudbě, jsme se spolu se čtyřmi dalšími dívkami z Herderova gymnázia rozhodly pro účast na projektu paní Janet.
O několik týdnů později jsme se setkali ve Wagnerově muzeu v Graupě, abychom nastudovali a zfilmovali scény z Wagnerovy hry Lohengrin. Výsledek stojí za shlédnutí a dal nám oběma šanci uplatnit naše herecké nadšení.
Wiebke Patzak, Lena Langer, třída 10/2
Noviny „Sächsische Zeitung“ informovaly dne 6. 2.2012 o našem projektu:
Má milá labuť!
Mladí lidé shledávají Wagnera "cool" a natáčejí o něm film. V tomto filmu jde víc než jen o klasickou hudbu.
Pět studentek z Pirny si připadalo jako v kině. A postavy ve filmu, které byly v neděli večer v sále loveckého zámku v Graupě k vidění na plátně, tak to byly právě ony. Poprvé viděly na vlastní oči samy sebe v této velikosti ve filmu „Moje milá labuť´´. A prý to byl báječný pocit. A nejen kvůli tomu by se ihned pustily opět do natáčení hry o Richardu Wagnerovi.
To, co šest mladých dívek s umělkyní Janet Grau vytvořilo během pouhých dvou dnů, je víc než hra mezi nimi a Wagnerovou hudbou z Lohengrina. Zapojily se do něčeho, co obohatilo je samotné i Wagnerovu operu. Takovou scénu, ve které přijíždí Lohengrin na labuti, aby dokázal Elsinu nevinu, ještě asi nikdy nikdo neviděl.
Vše začalo workshopem v drážďanské Semperově opeře. Se zavázanýma očima se žáci vydali na objevnou cestu o Wagnerovi. Měli soustředit na hudbu. Janet Grau si sice myslela, že žáci nebudou vědět, čí je to hudba, ale studenti gymnázia četli listy pozorně a věděli, o koho se jedná. Polovinu účastníků workshop odradil, druhá polovina chtěla s Jane Grau dále pracovat. Umělkyně, která pochází z Ameriky a věnuje se performancím, věděla už po krátké době, kdo kterou roli převezme. Lenu Langer, která ztělesnila Ortrudu, překvapila Janetina schopnost odhadnout, co se v kom skrývá.
Lisa Heilmann dává pohybům zvířete tolik půvabu, že v ní můžeme skutečně vidět blížící se labut´. Sylvia Kitlak nechává Elsu trpět a stýskat si, jakoby všechna slova byla zbytečná. Annemarie Stricker se musí při líbání Elsiny ruky smát. “Myslela jsem při tom na něco jiného“, říká a ještě jednou se směje a s ní i ostatní. Ve filmu je také úsměvné políbení ruky vidět. To dává hře jiný nádech.
Film trvá ve srovnání s čtyřhodinovou operou „Lohengrin“ pouhých 17 minut. Sedmnáct minut Wagnerovy hudby, beze slov, zato šest dívek žije hudbou. V jejich obličejích a gestech můžeme vidět, co chce hudba říci. Hudba a představy se přesně shodují.
Janet Grau nechtěla nikoho něco naučit nebo vytvořit novou divadelní produkci. Chtěla přiblížit Wagnera mladým lidem. To se jí podařilo. Na konci se všichni u pizzy a popcornu podívali na čtyřhodinovou videonahrávku opery. Na svých mp3 přehrávačích dívky Wagnera sice nemají, ale tuto hudbu si mezitím zamilovaly.
„Věřím, že by byl nadšen“, říká starosta Klaus Peter Hanke (bez stranické příslušnosti). On a mnoho návštěvníků jsou nadšeni a ten, kterého měl na mysli, je Wagner. Rodiče, přátelé a znalci umění chválí představitelky rolí.
Film je nyní k vidění na výstavě. Obrazovka je sice menší než promítací plátno v sále, ale mladým lidem to na hrdosti neubírá. Jejich hra je teď součástí výstavy, která byla tímto představením v sobotu večer zahájena. „Tento dům bude potřebovat hodně přátel“, řekla Katja Mieth, ředitelka saského ředitelství muzeí.