Ohlédnutí za čtyřmi roky výuky latiny
Non scholae, sed vitae discimus. Neučíme se pro školu, ale pro život. Tak zní známé latinské přísloví. Ale proč se pro život učíme mrtvý jazyk? Kdopak by se ve škole dobrovolně namáhal latinou? Mnozí by jistě řekli: nikdo normální. Přesto jsem po čtyřech letech latiny a absolvované zkoušce z latiny svého rozhodnutí nikdy nelitoval, a to nejen kvůli jazyku. Proč? Inu, začněme od začátku.
Na začátku školního roku 2016/17, když jsem byl v sedmé třídě, jsem se rozhodl, že začnu navštěvovat výuku latiny u paní Scharf. Tehdy jsem měl především v úmyslu být schopen aplikovat latinu ve svém studiu a prostě si rozšířit vědomosti podle rčení: “Člověk nikdy neví, co by se mu mohlo někdy hodit.” A tak jsme se dva roky učili ve velké skupině dvakrát týdně, celkem tři hodiny, perfekt a imperfekt, o gladiátorech a otrocích, o Caesarovi a Augustovi, o Troji a Odysseovi. Samozřejmě jsme se k tomu učili také hodně slovíček a tak je zcela pochopitelné, že mnozí z nás tuto zábavnou činnost nevydrželi, odcházeli a naše skupina se stále zmenšovala. V té době nebyly plody naší práce ještě zřejmé. Sladké hrozny, jak je známo, visí velmi vysoko.
Po těchto dvou letech výuky u paní Scharf pokračovala latina v dosti zredukované skupině u paní Haupt. V takto malém množství studentů bylo učení mnohem zábavnější a největší výhodou bezesporu bylo, že jsme se mezi sebou lépe poznali. Zatímco ve skupině po čtyřiceti lidech jsme se ani neznali jménem, v malém počtu jsme byli schopni navázat kontakt a skamarádit se. Samozřejmě jsme se nadále museli hodně učit, dokonce více než dříve, neboť závěrečné zkoušky se blížily čím dál víc, ale ukázalo se mnohem více pozitivních aspektů, na což paní Haupt uměla velmi dobře poukázat. Ačkoliv stále ještě vládla uvolněná atmosféra, situace začínala být postupně vážná, protože jsme se museli připravit na zkoušky. Tímto nabývala výuka stále více na důležitosti a učili jsme se intenzivěji. V březnu se k tomu přidalo uzavření školy kvůli koronaviru. Ačkoliv se paní Haupt s velkým úsilím snažila vysvětlit nám všechno učivo přes internet, museli jsme se na závěrečné zkoušky připravit převážně sami. Všech osm studentů, kteří statečně vydrželi až do konce, složilo zkoušku z latiny úspěšně, někteří dokonce s vynikajícími výsledky.
Při pohledu zpět mohu pouze říci, že se výuka latiny přes všechnu námahu a časovou náročnost vyplatila. Zaprvé se samozřejmě naučíte latinský jazyk a zadruhé je latina základem většiny evropských jazyků. Kdo umí latinsky, může si snáze odvodit spoustu cizích slovíček, jak německých tak i anglických, francouzských, italských či španělských. To lze využít ve škole i v každodenním životě. Kromě jazyka samotného jsme se také naučili spoustu faktů o starověkém Římě. Především citáty římských filozofů jsou stále aktuální a mohou se stále vztahovat k běžnému životu. Navíc jsme se jako žáci v průběhu roku poznali a spřátelili. Srdečné díky náleží také paní Haupt a paní Scharf, které nám to všechno umožnily a vedly naše vyučování latiny čtyři dlouhé roky. Každému, kdo se bude ve svém budoucím povolání setkávat se spoustou odborných pojmů nebo ho jednoduše zajímají cizí jazyky, mohu vyučování latiny pouze doporučit.
Jacob Zeibig